We wobrazowej stawiznje w lěćnym wudaću „Lutkow“ njemóžetaj Marka a Beno scyła wěrić, zo bydlitaj wobaj při Klóšterskej wodźe, wšako staj tola we wšelakimaj wjeskomaj doma. Ale jeju prawowka ma ideju, kak móhli to dopokazać. A tuž ćisnje Beno we Wotrowje blešu ze swójskej molowanku do rěki a Marka čaka w Šunowje, hač bleša připłuwa. Ow, to dyrbi so wódny muž zaso jónu mjerzać, zo jeho rěku zanjerodźa! Z hru „Wudźimy w Klóšterskej wodźe“ pak móža dźěći jemu pomhać, njerjad zaso z Klóšterskeje wody wućahać. Stawiznu „Póšta w bleši w Klóšterskej wodźe“ je napisała kuratorka Serbskeho muzeja Budyšin Andrea Pawlikowa.

W staršiskim dźělu rozprawja Mónika Ošikowa, zamołwita za zjawnostne dźěło a kulturne posrědkowanje muzeja, wo nowej wustajeńcy „Čej`da sy?” W sydom temowych wobłukach předstaja so w njej katolscy Serbja z historiskeho a dźensnišeho wida. Zajimowane skupiny wot sydom wosobow móža so přez wustajeńcu wjesć dać.

Štóž pyta hišće za rjanym wulětom w prózdninach, njech wuleći sej tola raz do Slepoho. Juliana Kaulfürstowa, motiwatorka za serbsku rěč wokoło Slepoho a Wochoz, přeproša Was na wulět po pućowanskej šćežce z jěžikom „Borstelom“.

We wudaću za kubłarki a kubłarjow předstajimy zaběry k temje „ryby“ a přehladku wo medijach ze serbskimi dźěćacymi spěwami.